Vzdělávání v souvislostech

Vědomí souvislostí, klasická vzdělanost a přirozená autorita učitele.

„Žák nemá se ve škole jenom naučit jistým prostředkům k určitým cílům, nýbrž má se naučit něco vyššího chtít.“ 
(Jan Patočka)

Součástí vzdělávání nemají být jen pouhé informace, ale i jejich smysl a kontext. Vzdělávání v souvislostech obohacuje způsob a kvalitu vzdělávání, čímž více odpovídá potřebám společnosti – vede k samostatnosti, stimuluje tvůrčí myšlení a odvahu překračovat daná paradigmata. Člověka oslovuje především pravda, kterou sám objeví, jež souzní s jeho vlastní zkušeností.

Z vědomí souvislostí se intenzivněji vynořují také etické problémy, které společenský rozvoj přináší. Věda a technika proniká stále intenzivněji do života jedince i společnosti, fascinuje a vzbuzuje přehnaná očekávání, jež je třeba korigovat tradicí humanitní vzdělaností.

Otázka humanity se dnes ze vzdělávací soustavy vytrácí především vlivem požadavků trhu práce. Nejde však pouze o výchovu „úspěšného člověka“ a o jeho přípravu na ekonomicky produktivní období života, ale o formování „celého člověka“, jehož svoboda je nedělitelná a vždy absolutně odpovědná. Takto zasaženému člověku není lhostejná otázka, odkud přichází, kým je a kam směřuje.

„Druhý základní předpoklad, který se stal v současné krizi problémem, se týká vyučování. Pedagogika se pod vlivem moderní psychologie a pragmatismu stala vědou o tom, jak vyučovat obecné, bez ohledu na konkrétní učivo, jemuž se žáci mají naučit. V tomto kontextu myšlení je učitel prostě člověkem, který může vyučovat čemukoli. Je připravován na vyučování, a nikoli na to, aby ovládal určitý předmět. Takový přístup je, jak uvidíme vzápětí, přirozeně těsně spjat se základní představou o tom, co učení je. V posledních desetiletích mimo jiné způsobil, že se velice málo dbá, zvláště na veřejných školách, zda jsou učitelé ve svých předmětech dobře připraveni. Protože učitel vlastní předmět nemusí znát, dochází nezřídka k tomu, že jeho znalosti předčí třídu právě tak o jednu lekci. Z toho pak vyplývá, že studenti jsou odkázáni na vlastní schopnosti a přestává působit i nejlegitimnější zdroj autority učitele jako osoby, učitele jako toho, kdo – ať už se chápe jakkoli – pořád zná a umí víc než kterýkoli z žáků. A tak už nemůže existovat neautoritářský učitel, který by rád upustil od všech metod donucování, protože už nemůže spoléhat na vlastní autoritu.“
(Hannah Arendtová)

 

Konference Člověk a média

V pondělí 12. dubna 2021 od 19:00 proběhne online konference na téma „Sociální sítě: mezi svobodou a manipulací“. Bude hledat odpovědi na aktuální otázku, kde jsou meze svobody na internetu, který mimořádně silně ovlivňuje celou společnost. Hosty budou: Alexandra Alvarová (publicistka a spisovatelka), Josef Holý (expert na IT inovace a umělou inteligenci) a Pavel Havlíček

>>