Diskuse o smyslu vzdělávání

V dlouhodobém horizontu je třeba pozitivně ovlivnit vzdělávání studentů středních a druhého stupně základních škol. Kromě potřebných informací by měli získat celostní pohled, a to jak v podobě kritického myšlení, tak i co se týče smyslu vzdělávání a přesahu jednotlivých disciplín. Otázka zní, jak se na poznání a na svět dívat jinak – v kontextech, nejen materiálních, ale i duchovních.

Z hlediska vzdělávání jsou klíčovou skupinou studenti pedagogických škol. Důležité je ale překračovat hranice bublin, ve kterých žijeme. Celostní vzdělávání je potřebné i mimo gymnázia, kde je opomíjená a nedostatečně kultivovaná skupina dospívajících dětí.

Na „lokální úrovni“ (v podmínkách Pardubického kraje) je aktuální program pro pedagogy, tematická setkání s pozvanými přednášejícími a rozebíráním vytipovaných textů, použitelných pak ve výuce. Dobrou pomůckou by mohla být například antologie takových textů. Užitečným vedlejším produktem pak je utváření neformální platformy pro rozvíjení dalších iniciativ.

Studenti si často stěžují, že nedostávají prostředky k integraci mezi mimoběžnými diskursy. Aby se jim látka uspořádala do celistvých souvislostí, nestačí někdy ani to, že se na ni nahlíží z různých stran. Studenti pak mají pocit, že jsou ponecháváni napospas obří sumě informací, které spolu nijak nekomunikují. Jejich vědomosti jsou vzájemně dezintegrovaným materiálem.

To je typický problém univerzity, která se už dávno rozpadla na multiverzitu. Celostní myšlení našich předků se nám rozpadlo. Není to ale jenom špatně, poznatků je mnoho a bez specializace to prostě nejde. Poznatků jsou totiž kvanta. Důležité je však „nerozdávat ryby“, nýbrž učit „rybařit“. To znamená učit lidi myslet v souvislostech, celostně a v kontextech.

Kontexty humanity jsou cestou k hlubšímu pochopení světa. Na různá témata je třeba nahlížet z mnoha stran, materiálních i duchovních, ale vždy s vědomím, že pozorujeme součást většího celku, který zvolená témata přesahuje. Chrám není podstatou kamenů, ze kterých je postaven. Člověk není podstatou buněk, jež tvoří jeho tělo. Jsoucno nese s sebou sdělení, jež není s matérií stvoření téže podstaty. Je jakousi biblí, psanou přírodou. V moderní vědě se předpokládá, že poznat znamená rozložit na prvočinitele, a ty pak jednotlivě zkoumat. Jenomže rozložením na písmenka smazává moderní věda básníka.

Prvním krokem ke změně je téma vzdělanosti jako takové. Co je vzdělanost, v evropských dějinách, z hlediska judaismu, křesťanství, osvícenství či současného pojetí? Samotný termín „vzdělanost“ obsahuje v sobě totiž kontext.

Článek je volným zpracováním diskuse, které se účastnili Marek Vácha, Pavel Hošek, Aleš Prázný, Jana Černocká, Kateřina Hájková, Marek Černocký a Daniel Raus.