Filosof Ladislav Hejdánek
V dubnu 2020 zemřel Ladislav Hejdánek, filosof, který se nesklonil před totalitou. Jako jeden z výrazných myslitelů poválečné generace měl od nástupu komunistického režimu zavřené dveře k akademické dráze. Živil se jako pomocný zedník, kopáč, betonář, topič, noční vrátný nebo skladník – odmítal to ale označit jako životní svízel.
Byl jednou z hlavních postav diskuse mezi křesťany a marxisty. Publikovat mohl pouze v samizdatech, s výjimkou období Pražského jara, kdy byl přijat na Filosofický ústav ČSAV. Během nastupující normalizace byl komunisty ale opět vyloučen a koncem roku 1971 dokonce zatčen a poté odsouzen k devíti měsícům vězení.
Od začátku 70. let až do pádu totality vedl domácí semináře pro studenty. Výrazně se podílel na Chartě 77, když po těžkém výslechu zemřel její první mluvčí Jan Patočka, vzal tuto úlohu na sebe. Mluvčím Charty 77 byl dvakrát. Po listopadu 1989 odmítl politickou kariéru a začal vyučovat na Karlově univerzitě (na Evangelické teologické a na Filosofické fakultě). Profesura mu byla udělena v roce 1992. Celý život zastával sókratovské přesvědčení, že filosof nemá být oddělen od života běžných lidí.
Citáty Ladislava Hejdánka:
„Pravda nevítězí svou vlastní vahou, nýbrž vahou těch, kdo jsou jí osloveni a kdo jsou jí věrni“.
„K čemu je pravda? Jak je užitečná? Pravda jistě je užitečná a má být užitečná, ale nemůžeme pravdu definovat užitečností“.
„Filosof má pro sebe jednu velkou životní normu. Respekt vůči pravdě a ochotu i připravenost udělat všechno pro to, aby se pravda prosadila“.
„Věda bohužel přestala být vědou. Jejím nejdůležitějším cílem přestala být touha po vědění pravdy, po vědění, jak to všechno opravdu je. Počátkem tohoto úpadku bylo, když si vědy rozdělily univerzum a mají dojem, že mohou vědecky bádat v nějakém úzkém oboru a nestarat se o to ostatní“.
„Když dneska lidé vypravují o tom, jaké měli potíže v životě a dělají ze sebe disidenty třeba jenom proto, že museli překládat a nemohli psát vlastní knihy, tak nevědí, o čem mluví“.
„Manuální práce je pro filosofa příležitost ukázat, že by dovedl i všelijaké jiné věci. Dneska filosofie ztratila respekt a obdiv. Když někdo dělá filosofii, mají ostatní dojem, že na nic jiného se nehodí. Pravda je, že filosofům se od dávna lidé smáli, že nejsou k ničemu. Tak když už se jim té příležitosti dostane, mohou ukázat, že k něčemu jsou“.
„Filosof musí provokovat. Pokud říká jenom to, co lidé od něho čekají, pak je zbytečný – to dělají všichni pseudofilosofové“.
„Trochu se bát je důležité. Chytrý člověk, který se nebojí, není dost chytrý“.
„Vědět pravdu o sobě je nesnadné“.
Lidové noviny: Rozhovor s Jakubem S. Trojanem (2017)
https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/ladislav-hejdanek-90-let-hyperkritickeho-filozofa