Informační ekologie
Oblast techniky je mimořádně široká. Obsahuje mnoho typů technologií umožňujících člověku činnosti, jež byly kdysi neuskutečnitelné. Týká se to způsobu cestování, výroby energií, efektivity průmyslu či podoby našich domácností. Mezi nevlivnější patří v současnosti technologie informační. Vzhledem k tomu, že zásadně ovlivňují lidské myšlení a chování, zasluhují si jejich účinky podrobné zkoumání. Oprávněným je i požadavek, aby při studiu technických oborů byl věnován prostor humanitním předmětům, jež pomáhají zvažovat etické aspekty nových systémů.
Západní společnost dnes velmi podrobně studuje a stále důsledněji chrání své životní prostředí. Věnujeme se ekologii, chráníme ovzduší, vodu a půdu, pěstujeme dokonce „sociální ekologii“. V těchto disciplínách jde především o kvalitu prostředí z hlediska fyzikálních parametrů. Naproti tomu humanitní obory zkoumají otázky lidství, jež si nově musíme položit nejen ve vztahu k přírodě, ale také ve vztahu k informačním technologiím. V této souvislosti lze mluvit o informační ekologii.
Současný stav informačního prostředí by měl vyvolávat obavy, protože stále nové technologie zasahují do našeho života s nebývalou intenzitou. Můžeme přitom pozorovat překvapivé paradoxy. Informační technologie a telekomunikační systémy na jednu stranu přibližují, ale současně od sebe i vzdalují lidské bytosti. Na jednu stranu tvoří, ale současně i narušují kohezi lidské společnosti.
Virtuální smog
Dochází tak na slova německého filosofa Martina Heideggera, který pozoroval, že technika zkracuje vzdálenosti, ale nepřináší novou blízkost. Zejména mladší generace žije svůj život částečně ve virtuálním světě, který se utváří v podmínkách informačního prostředí, bohatého na užitečné složky, ale i znečištěného nebezpečným informačním smogem. Mluví se o potřebě nového druhu gramotnosti, jež odstraní problém „digitální demence“.
Prvky působící v informačním prostředí můžeme považovat za agencie. Jde o termín světově uznávaného profesora Miloslava Jokla, který jím označoval složky mikroklimatu, ovlivňující jeho kvalitu. Agencie mají své zdroje, pole přenosu a výsledné působení, což v informačním prostředí odpovídá například zdrojům zpráv, sociálním sítím a výslednému účinku na uživatele.
Vliv agencií pochopitelně stoupá kvůli trendu překotného rozvoje informačních a komunikačních technologií. Dochází totiž ke konvergenci telekomunikačních a mediálních datových formátů, v nichž mají pak informační agencie nebývalý vliv. V našem bytostném zájmu musí být snaha udržet kvalitu těchto prvků tak, aby člověku zdravě sloužily.
Informační agencie
V informačním prostředí se setkáváme s agenciemi na různé hierarchické úrovni. Základními prvky na nejnižší úrovni jsou signály v podobě elementárních informačních konstruktů. V další úrovni jsou to data, která již mohou tvořit zprávu, nesoucí informaci. Ještě vyšší úroveň tvoří znalosti. Samostatnou oblast pak tvoří emoční agencie.
Jednotlivé úrovně si zaslouží podrobnější vysvětlení. Signál je změna, nebo posloupnost změn stavů stavových veličin v informačním prostředí. Podle fyzikální podstaty agencie hovoříme o akustických, optických, mechanických, elektrických, chemických a jiných typech signálů, jež používají živé bytosti nebo stroje ke zpracování dat, informací a znalostí.
Data a datové báze představují množiny interpretovaných i neinterpretovaných údajů o stavu objektů. Kromě jiného to znamená, že na této úrovni už lze očekávat možnost vzniku rozdílných interpretačních modelů nad toutéž množinou sdílených dat.
Pojem informace souvisí zpravidla s procesem odstraňování neurčitosti (nebo zvyšování uspořádanosti systému). Informaci můžeme proto chápat například jako zprávu, která přináší možnost snížení neurčitosti v popisu stavů a probíhajících procesů, a také přináší podnět ke změnám uspořádanosti v systémech reálného světa či vědomí.
Pro ilustraci můžeme například konstatovat, že vysokou míru informace obsahuje stavba katedrály s ohromující uspořádaností prvků, architektonických signálů. Příkladem nejvyšší míry informace je uspořádanost lidského genomu, projevy životaschopnosti a růst uspořádanosti živých organismů. Informace obvykle odpovídá na otázky: kdy, kde, kdo, co, v jakém vztahu, jak dlouho, jak vysoko apod.
Znalost a emoce
Zvláštní kategorií informační agencie je znalost, která odpovídá na složitější otázky: jak, proč, s jakým výhledem, v jakých kauzálních vztazích, kde je příčina, jaký bude důsledek, jak formulovat modely objektů a procesy na objektech apod. V podstatě jde o schopnost přiřazení, třídění a filtrace údajů, dat a informačních zobrazení pravděpodobných stavů objektů a jejich stavových přechodů.
Je otázka, zda již některý z vědců v oboru současné informatiky viděl počítač plakat. Možná zní taková otázka naivně, ale v říši umělé inteligence až tak naivní nemusí být. Každopádně živé bytosti, sdílející informační prostředí blízkého i vzdáleného okolí, vykazují změny stavu svého vědomí i změnu stavů charakteristických stavových veličin a jejich uspořádání v reakci na některé typy agencií z oblasti psychosociální složky informačního prostředí.
Emoční agencie jsou často stimulující podporou pro funkci znalostních systémů, a to zejména ve fázích interpretačních, které jsou důležité pro rozhodování inteligentního systému o dalších změnách svého stavu. Ilustrativním příkladem může být způsob rozhodování krále Šalamouna ve známém biblickém příběhu, kdy dvě ženy vedou spor o dítě. Šalamoun chce zjistit, která je skutečnou matkou, přikáže tedy rozseknout dítě na dvě stejné části, načež skutečná matka žádá, aby život dítěte zachoval i za cenu, že ho dostane druhá žena. Emoce pravé matky vedou k řešení hádanky.
Mezi svobodou a manipulací
Z funkce jednotlivých typů agencií v informačním prostředí je zřejmé, že pro životaschopnost systému je důležitá jejich pravdivost a integrita ve vztahu k minulému, současnému i budoucímu chování objektů reálného světa. Náhodná, nebo záměrná chyba v procesu sdílení signálů a informací může způsobit až fatální vývoj v neprospěch životaschopnosti systému.
Pro ilustraci můžeme uvést vznik rakovinového bujení, chybné navedení letadla na jeho trase, falešné emoční agencie (neboli nedorozumění) v mezilidských vztazích, nezodpovědné sliby politiků apod. Proto bychom se neměli věnovat jen fyzikálním parametrům kvality životního prostředí, ale i ochraně a zvyšování kvality prostředí informačního, a to ve všech formách působení jeho agencií. Je to proces, který připomíná náročnou plavbu, na níž jako maják jsou potřebné humanitní předměty, chceme-li zachovat svobodu projevu, ale současně se vyvarovat nebezpečných skalisek manipulace.
Z uvedených důvodů je třeba zvažovat etické a filosofické souvislosti rozvoje nových technologií. Musíme se zahledět do budoucnosti s vědomím enormního delegování inteligence umělým systémům, jež disponují nevídanými schopnostmi zpracování signálů, dat, informací a dnes i znalostí. Vedle již dlouho využívaných expertních systémů se vytvářejí (a prakticky i užívají) různé formy informačních a znalostních metasystémů, systémy znalostního managementu, korporátní sdílení distribuovaných znalostí apod.
Znalostní společnost
Na tom všem vyrůstá „znalostní společnost“. Její charakteristikou je vysoká produkční, inovační a socio-organizační schopnost, a také vysoká adaptabilita na vnější podmínky. Jak se ale mění tato společnost z hodnotového hlediska? A jak (z pohledu shora definovaných prvků) probíhají procesy rozhodování, jež přímo ovlivňují informovanost lidí či etické souvislosti, do nichž se dostávají?
Podívejme se na historické zkušenosti s praktickým uplatňováním znalostí a informací k rozhodování v procesech technických, ekonomických a sociálních. Na příkladu rozhodování zmíněného krále Šalamouna lze ilustrovat skutečnost, že za moudré bylo a je považováno takové rozhodování a řízení, kde k pravděpodobnosti správného rozhodnutí přispívají nejen informace a znalosti, ale i pravdivé emoční agencie, jako je cit, láska, naděje, víra, tužby, motivace, obecné dobro apod.
Potřebná je tedy schopnost harmonického využití informačních a emočních agencií, stejně jako schopnost jejich kvalitního výběru pro životně důležitá rozhodování o vlastním chování i o chování okolních systémů.
Jestliže se nechováme svévolně k fyzikálnímu prostředí světa kolem nás, stejně tak bychom si měli stanovit určité limity a pravidla pro udržení čistoty informačního prostředí. Žijeme v rámci, vyhrazeném naší evropskou kulturou. K němu patří péče o duši jednotlivce, stejně jako péče o náš životní prostor, a nově by to měla být i péče o kvalitu informačního prostředí.
Petr Moos
Petr Moos, Vít Malinovský: Information Systems and Technologies
Miloslav Jokl: Microenvironment: The Theory and Practice of Indoor Climate